Jiráková Zuzana

O mně:

Jestli je jedna věc, která mě hodně mrzí, je to, že jsem si ke sportu nenašla cestu dřív. Na střední škole platilo pravidlo, že kdo se během tělocviku zpotí, ten se nějak moc snaží, a dát si po cvičení třeba sprchu, bylo neslýchané. Kvůli tomu jsem už od mlada měla pocit, že cvičení je jen pro lidi, kteří jsou sportovci od přírody, nikdy se nezadýchají a na začátku tréninku vypadají stejně úžasně jako na konci. 

Na vysoké škole se bral tělocvik jako kredity zadarmo a já se zapsala na semestr zumby, který mi obrátil svět vzhůru nohama. Tanec mi odhalil způsob, jak si zařádit a během 60 minut se totálně fyzicky odrovnat, a přitom mít pocit, že mě to celou dobu strašně baví.  Najednou jsem se těšila na středu a vždy když jsem odcházela ze sálu, červená, zpocená a udýchaná, mě štvalo, že budu na další hodinu muset čekat zase celý týden.

Postupně jsem začala chodit na víc a víc hodin, začala jsem si vymýšlet vlastní choreografie, brát záskoky, a netrvalo dlouho než jsem dostala nabídku učit vlastní lekci. Krom tance jsem se postupně začala věnovat dalším a dalším sportovním aktivitám - twerku, józe, silovému tréninku, crossfitu... A dnes si život bez sportu nedokážu ani představit. 

Během svých hodin si zakládám na tom, aby pro všechny účastníky byl pohyb zábavou. Chci aby si hodinu užili bez myšlení na to, že je někde něco bolí a sotva popadají dech, a místo toho odcházeli se tak širokým úsměvem jako já.

Pravidelné lekce