Politické uspořádání

Podle ústavy přijaté v prosinci 1978 je Španělsko konstituční monarchií na parlamentárně demokratickém základě. Hlavou státu a vrchním velitelem ozbrojených sil je král. volený parlament – Generální kortesy (Cortes Generales) – se skládá ze dvou komor: z Kongresu poslanců s 350 členy a Senátu s 255 senátory. Od roku 1983 se stát člení na 17 autonomních oblastí (včetně Baleár a Kanárských ostrovů), které mají vlastní výkonnou a zákonodárnou moc. Jako první získaly autonomii Baskicko a Katalánsko. Ve Španělsku existuje mnoho politických stran. Jen v Kongresu poslanců je jich zastoupeno jedenáct.

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo je nerovnoměrně rozloženo: na venkově ve vnitrozemí žije daleko méně obyvatel než v průmyslových oblastech a centrech podél pobřeží. tato tendence pokračuje; pouze necelá čtvrtina obyvatel žije na venkově. Největší podíl obyvatel (73 %) tvoří kastilsky hovořící Španělé- Kastilci, Andalusané, Asturijci, Aragonci – 17 % tvoří Katalánci, 7 % Galijci a 2 % Baskové, jejichž odlišný jazyk je v Baskicku druhým úřadním jazykem. Nejvíce obyvatel se hlásí ke katolickému vyznání. Školní docházka je povinná od 6 do 16 let. Po absolvování této docházky následují případně další tři školní roky, které mládež připravují ke vstupu na vysokou školu.

Hospodářství

Až do poloviny 60. let bylo Španělsko převážně agrární zemí. zavedení průmyslu za pomocí zahraničního kapitálu doprovázejí ale velké hospodářské problémy. Například nezaměstnanost se i nadále pohybuje kolem 20 %. Podíl zemědělství a rybolovu na hrubém domácím produktu obnáší dnes pouhá 4 %, výnosy průmyslu přispívají 34 %, zatímco zbytek – téměř dvě třetiny – vydělává sektor služeb (včetně cestovního ruchu), který tak částečně vyrovnává nevyrovnanou bilanci zahraničního obchodu – naproti vysokému dovozu stojí nízký vývoz a tento deficit obchodní bilance rok od roku stoupá. K nejdůležitějším průmyslovým oblastem patří výroba oceli a kovozpracující průmysl jako například výroba automobilů a stavba lodí, dále chemický průmysl, potravinářský průmysl i výroba textilií. Téměř všechny velké firmy jsou v rukou zahraničních vlastníků (Volkswagen, Bayer, Hoechst, Dow Chemical). Tradičním vývozním zbožím jsou stroje a transportní prostředky, auta a potraviny, dováží se investiční zboží všeho druhu,ropa a chemické výrobky. Důležitým hospodářským sektorem je cestovní ruch, který každým rokem stoupá o 10 %.

Doprava

Pro dopravu nevhodné geografické podmínky ztěžují zavedení dopravní sítě do celé země. Po silniční síti se přepravuje převážná většina osob i zboží. Jak soukromé, tak i státní železnice nejsou schopné zajistit spolehlivou a rychlou přepravu. Díky turistickému ruchu vznikla podél pobřeží četná letiště, u kterých se také nacházejí důležité přístavy (Barcelona, Bilbao, Santa Cruz de Teneiffa, Gijón).

Média

Od roku 1978 je v ústavě zakotvena svoboda tisku. Denně mohou Španělé volit ze 120 titulů novin. Televize a rozhlas jsou většinou státní, privátní stanice téměř neexistují.

Dějiny

Kresby v jeskyni Altamira svědčí o osídlení Iberského poloostrova již před 25 tisíci lety. Kolem 1100 př. n. l. založili Féničané na pobřeží obchodní osady. V roce 200 př. n. l. dobyli Španělsko Římané. Roku 711 vpadli přes Gibraltar na toto území Arabové a vytvořili zde v roce 929 nezávislý kalifát. Postupně ale vznikala křesťanská království, která se v 11. století spojila na království Kastílie a Aragónie. Roku 1492 byl protiarabský odpor (tzv. reconquista) dovršen a křesťanská vojska dobyla zpět zabraná území. V té době začalo utiskování a vyhánění muslimů a židů. Ve stejném roce objevil Kryštof Kolumbus Ameriku a položil tak základy ke vzniku španělské námořní a koloniální velmoci. O sto let později, v roce 1588 porazili Angličané drtivě španělskou armádu a země tak ztratila svoji vedoucí roli v Evropě. Na počátku 19. století se začaly latinskoamerické kolonie odlučovat od mateřské země a nabývat nezávislosti. V roce 1936 se pučem dostal k moci fašistický generál Franco a následující občanská válka skončila vítězstvím fašistů. Po úmrtí Franca v roce 1975 se stal hlavou státu král Juan Carlos, za dva roky pak následovaly první svobodné volby po více než čtyřech desetiletích. V roce 2004 otřásl Madridem atentát islámských extrémistů, který si vyžádal téměř 200 obětí na životech.

Kultura

Španělská kultura je pevně zakořeněna v katolicismu, jehož mocný vliv na tvorbu tradic dokazují například procesí o velikonočním týdnu „Semana Santa“. Vlivy cikánské kultury se odrážejí v tanci i hudbě Flameca, maurské dědictví se projevuje nejvíce v architektuře (Alhambra). Španělsko proslavili světově věhlasní umělci – El Greco, Goya, Picasso.

Geografie

Většina území Španělska je hornatá. Jádrem Iberského poloostrova jsou dvě výrazné náhorní plošiny, nazývané „mesetas“, které dohromady tvoří dvě třetiny celkové plochy: Meseta León dosahuje 800 m, vrcholky mesety la Mancha – Extremadura a La Mancha jsou vysoké kolem 500 m . Kastilské horské rozvodí dělí náhorní plošina, která je obklopena Kantaberským pohořím a Pyrenejemi na severu a pohořím Sierra Modena na jihu. V jižní oblasti Španělska se rozkládá Andaluská nížina. Španělsko bylo původně pokryto lesy, dnes je zalesněna pouze jedna čtvrtina území. Buky, duby a kaštanovníky jsou charakteristické pro vegetaci na spíše vlhkém severu. Jinak je možné zde vidět stálezelenou floru typickou pro středomořskou oblast jako například dub korkový, olivovník evropský a stálezelené nízké křoviny (macchie).