Politické uspořádání

Itálie je republikou s parlamentní demokracií vycházející z ústavy z roku 1946. Hlavo státu je prezident volený na sedm let, který má nejenom reprezentativní úkoly, ale může ovlivnit i návrhy zákonů, rozpustit dvoukomorový parlament a jmenovat předsedu vlády a ministry. Nejvyšším orgánem je dvoukomorový parlament, v senátu zastupuje 325 senátorů, kteří jsou voleni na 5 let, dvacet italských oblastí. Poslanecká sněmovna má 630 poslanců, také volených na pět let. Přijetí zákonů vyžaduje souhlas obou komor. Ve volebním boji si konkurují četné strany. 20 správních oblastí v Itálii mají vlastní volená poradní shromáždění, ústavu a v jejich čele stojí prezident.

Obyvatelstvo

Tato jihoevropská země patří k nejhustěji osídleným státům Evropy. Itálie je etnicky téměř homogenní. Nejpočetnější menšinu tvoří Sardové, dále zde žijí menšiny francouzsky a německy mluvících obyvatel. Převážná většina, 67 % obyvatel žije v městských aglomeracích. Přes 90 % Italů se hlásí ke katolickému náboženství. Povinnou školní docházku, která se ale na jihu stoprocentně nedodržuje, organizují nejenom komunální, ale i církevní a soukromé organizace. Základní vzdělání je v Itálii pětileté, na ně navazuje další tříletá školní docházka, poté pětileté střední vzdělání, které opravňuje ke studiu na středních školách.

Hospodářství

Pro italské hospodářství je charakteristický velký rozdíl mezi severní a jižní částí země: na bohatém severu se rozkládá vyspělé průmyslové pásmo, které po válce prodělalo silný rozvoj, zatímco na jihu, v chudé oblasti Mezzogiorno (jižně od Říma) převládá zemědělství. Všechny dosavadní pokusy o industrializaci této oblasti ztroskotaly. Příjem obyvatel ne jihu dosahuje necelých 40 % příjmů pracujících na severu. Největší průmyslová odvětví tvoří zpracování železa a kovů, automobilový průmysl (Fiat v Turíně), elektrotechnika (elektrické domácí spotřebiče) a strojírenství, dále pak textilní průmysl. Zemědělská výroba, i když je na severu – nutno jmenovat především Pádskou nížinu – vysoce modernizovaná, činí pouze 3 % hrubého domácího produktu, dovoz potravin ještě stále převyšuje vývoz. Především na jihu převládají drobné zemědělské podniky. Velkým zdrojem příjmů je cestovní ruch, který přináší ročně do státní pokladny kolem 28 miliard dolarů.

Doprava

Itálie má velmi kvalitní a hustou dálniční síť. Protože se ale tři čtvrtiny veškerého zboží přepravují p silnicích a také individuální doprava je velmi oblíbená, je nezbytné stávající síť neustále rozšiřovat. Ačkoliv je železniční síť také hustá (celkové délka činí 20 000 km), přepravuje se po kolejích pouze jedna desetina zboží. Itálie vlastní hned po Řecku největší obchodní flotilu v Evropské unii, země má 160 velkých přístavů. Největšími z nich jsou Janov, Benátky, Neapole a Livorno. V Itálii bylo vybudování devět mezinárodních letišť.

Média

Denně vychází na 70 novin v nákladu 9 milionů výtisků. Kromě státního vysílání RAI existuje stejně jako jinde v Evropě celá řada soukromých rozhlasových i televizních stanic.

Dějiny

První vyspělou kulturu, která se na tomto poloostrově udržela 400 let, přinesly kmeny Etrusků v 9. století. Kolem roku 470 př. N. l. došlo k vzestupu Říma, který dosáhl největšího rozmachu za vlády císaře Trajána (98 – 117 př. n. l.). Ve 3. století začala Římská říše upadat. V roce 381 se stalo křesťanství státním náboženstvím a od 5. století byl římský biskup považován za zástupce všech křesťanů na Zemi. Během křižáckých válek města na pobřeží rozkvétala a rozšířila svůj vliv až do východního Středomoří, kde se ale stále více musela bránit útokům Turků. V 10. století byly italské městské státy formálně sjednoceny do Svaté říše římské. Roku 1571 došlo k námořní bitvě u Lepanta, ve které flotila Svaté ligy zastavila osmanskou rozpínavost. V roce 1861 se stal prvním italským králem Viktor Emanuel II. A devět let poté prohlásil Řím za hlavní město Itálie. Během první světové války zůstala Itálie zprvu neutrální, od roku 1915 stála ale po boku Francie a Velké Británie. V roce 1922 jmenoval král předsedou vlády Benita Mussoliniho, který nastolil fašistickou diktaturu, spojil se s Hitlerem a pokusil se o anexi Albánie a Etiopie, aby tak pro Itálii získal statut velmoci. Po poražení Francie v roce 1940 zasáhla Itálie do válečného děje, 1943 přistála spojenecká vojska na Sicílii a o rok později se podařilo dobýt Řím. V roce 1946 skončila v Itálii na základě referenda monarchie. Od té doby velmi často otřásají politickým životem Itálie těžké politické krize (vládní krize, korupční skandály apod.). Na základě úsporných opatření předsedy vlády Romana Prodiho (do 1998) byla Itálie přijata do evropské měnové unie.

Kultura

Díky nesčetným uměleckým a architektonickým památkám je Itálie klasickým cílem pro všechny milovníky umění. Obzvlášť pozoruhodné jsou dómy v Miláně, Florencii a Sieně, kde se také nachází gotická radnice, Dóžecí palác v Benátkách, v Římě pak sakrální stavby a paláce. Světově proslulé jsou i benátské kanály, raně renesanční architektonická díla i nádherné malířské a sochařské práce ve Florencii. Itálii je možno označit za nevýznamnější světovou kulturní velmoc. Základem italské kultury je katolicismus a bohaté regionální tradice, které se rozvinuly během staletí existence malých států na území dnešní Itálie. Dalšími, neméně důležitými symboly zdejšího způsobu života jsou italská kuchyně, móda a film.

Geografie

80 % povrchu italského státu tvoří horstvo. Celkově je možno povrch Itálie rozdělit na tři oblasti: na severu země probíhá obrovský horský masiv Alp na hranicích s Francií i se Švýcarskem (Matterhorn 4478 m), nejrozsáhlejším alpským pohořím jsou Dolomity s nejvyšším vrcholem Marmolada (3342 m). Jezera na italském severu vznikla z ledovců během doby ledové. Pod masivem Alp se rozprostírá největší nížina, úrodná krajina kolem řeky Pádu – Pádská nížina. Horská bariéra Apenin, která zasahuje přes 1000 km až do Kalábrie, dělí poloostrov na část spadající k Jaderském moři (Mare Adriatico) a druhou, svažující k Tyrhénskému moři (Mare Tirreno). V centrální části Apenin Appennino Abruzzese severně od Říma se tyčí nejvyšší apeninský vrchol Gran Sasso d’Italia (2912 m). Sopky Vesuv u Neapole a sicilská Etna jsou světoznámé. Etna se naposledy projevila jako činná sopka v říjnu 2002. Stálezelená vegetace, cesmínolisté duby a olivovníky jsou typické pro střední a jižní Itálii. Podnebí severu Itálie je středoevropské, v Alpách chladné vysokohorské, v ostatních částech země převládá podnebí středomořské se suchým horkým létem a mírnou zimou.