Sdílet

Dita Šmídová nám poslala tuto reportáž z Lanterny:

Hlídací službu jsme zahájili v neděli a sluníčko nám přálo. Krásný den jsme si s dětmi opravdu užili. Nejprve jsme se jako tým seznámili, i když většinu dětí jsme znali již z minulého roku. Rozdali jsme si kšiltovky od cestovní kanceláře, abychom si je pomalovali a popsali jmény a vrhli jsme se do další kreativní činnosti. Rozhodli jsme se, že si vyrobíme mořskou vílu. Při výrobě si kromě dobře známých materiálů děti mohly „osahat“ a použít také ovčí barvenou vlnu, ze které jsme víle udělali vlasy, pusinku, korálky a ňadra . Některé z těchto částí byly vyrobeny technikou „filcování“, kterou si děti měly možnost později také vyzkoušet. Výroba naší víly nás doslova pohltila a tak jsme se scházeli i mimo hlídání a na našem pokoji s dětmi pokračovali ve zkrášlování sličné mořské panny. Nedělní odpoledne patřilo hrám. Snažili jsme se například navzájem nachytat při „Švadleně z Paříže“, která se nás záludně ptala, co chceme ušít a my nesměli použít odpověď „ano“ či „ne“, ani se smát. Ušila nám dle našich přání mnoho oblečků, ale nikdo jsme před ní neobstál, pokaždé nás nakonec rozesmála. Dětmi oblíbená hra „Z vody do vody“ nám protáhla těla a procvičila bystrost. Hra „Poslední brčko“ dala každému okusit, jak těžký je úděl poctivého trhovce, když se kolem hemží mnoho lstivých zlodějíčků. Při hře „Žabí rybník“ se nás snažili pochytat nenasytní čápi, ale mnohé žabky šikovně unikly. Nakonec nám hra „Lžíce“ prověřila pozornost a rychlost.

V pondělí se sluníčko schovalo za mraky, ale nám to náladu nikterak nezkazilo. Na tento den jsme si naplánovali opět mnoho her. Jedna z nich ale byla obzvláště významná, strhla se totiž velká námořní bitva. Mír v našich vodách byl ohrožen agresivními nepřáteli, proto moře začali brázdit také naše křižníky, torpédoborci, velké válečné lodě i ponorky. Napětí stoupalo úměrně adrenalinu, takže průběh této bitvy díky naší hlasitosti mohlo sledovat půl Lanterny . Bitevní vřava byla korunována výhrou jednoho z týmů. Ten se zachoval ovšem velmi lidsky. Vylovil z vln námořníky z protivníkových potopených lodí a uzavřeli společné příměří. Za další pěkné pondělní hry jmenuji ještě alespoň „Poznávací hmatovou Kimovku“, při které děti bez zrakové kontroly ohmatávají předměty, mají si je zapamatovat a zapsat na papír. Při čtení výsledků a porovnávání s realitou jsme se všichni hodně pobavili. Pondělek jsme zakončili poměřením našich sil při přetahované. Chlapci si chtěli vyzkoušet, zda přetáhnou hlídacího strýčka Martina. No nevyšlo to, tak nastoupily proti Martinovi všechny děti. To už musel Martin pořádně zabrat a opravdu to udělal . Prostěradlo prasklo a z dětí se rázem stalo obrovské klubko rukou a nohou. Nakonec jsme ho rozmotali a šli s dobrou náladou do svých pokojů.

Uplakané úterní počasí asi trochu vyvedlo z míry běžné turisty, nikoli však nás. Nejprve jsme si zahráli u vily několik her a pak jsme vyrazili s dětmi k moři na sběr bílých kamenů, které jsme potřebovali na naši dnešní plánovanou výtvarnou činnost – decoupage. Decoupage je název poněkud krkolomný a dá se říci i jednoduše hezky česky – ubrousková metoda. Hlídací teta Dita ubrousky sbírá, takže přivezla do Lanterny mnoho druhů. Každý si vybral a většina dětí si udělala výrobků hned několik. Postup je jednoduchý. Z ubrousku si vystřihneme či vytrháme část s motivem, kterou budeme na něco lepit, my jsme zvolili kameny. Kamínek se natře speciálním lepidlem, z motivu odstraníme vrstvy nepotištěného papíru a opatrně nalepíme. Na závěr motiv ještě přetřeme z vrchu lepidlem a dílko je hotové, jen musí uschnout. Když jsme po sobě uklidili všechny papírové odstřižky, umyli sebe i štětce od lepidla, mohli jsme se kochat našimi krásnými výrobky. Dětem se opravdu povedly a nejeden kolemjdoucí se u kamínků zastavil, aby se poptal na tajemství jejich výroby.

Ve středu dopoledne jsme hráli hry a povídali si v kroužku. Navzájem jsme se lépe poznávali. Dopoledne zakončila výtvarná technika - „Vysmáté obrázky“. Vznikaly tak, že děti nakreslily část postavy, přehnuly papír a poslaly sousedovi, který netušil, co namaloval ten před ním. Nakonec jsme obrázky rozrolovali a hodně jsme se nasmáli našim konečným výtvorům. Přišly nám tak originální, že nakonec každý „tvor“ dostal jméno a vymysleli jsme k němu i jeho příběh. Odpoledne čekalo děti „mokré filcování“. Jde o jednu z velmi starých technik práce s ovčí vlnou. Využívá se při ní přirozené „šupinatosti“ ovčích vláken, které se při mnutí a namáčení do sebe doslova zakusují. Tak mohou vznikat různé výrobky – tašky, koberce, klobouky atd. Naše laťka byla nižší - vyráběli jsme balónek. Výroba nám trvala asi půl hodiny. Míčky měly děti krásně barevné a jejich výhoda je v tom, že jsou po vyschnutí velmi lehké, takže nenapáchají žádné těžké škody. Navíc si všichni výrobci naprosto dokonale umyjí ruce. Celý proces výroby totiž doprovází neustálé mydlení. Nepřejte si však vidět potom ten úklid . Na chodbě to vypadalo jako v pohádce „Hrnečku vař“, neboť mýdlová pěna přetékala ze všech lavorů a byla zkrátka všude!

Čtvrtek probíhal ve znamení moře a sportovního ducha. Starší děti si dopoledne s Martinem a Kačkou u moře užily. Zahráli si hry a ještě stihli nasbírat na břehu moře krásné bílé kameny, protože některé tak zaujala ubrousková technika, že každý chtěl mít své zásoby napříště. Mořský břeh celý tým vtáhl svým kouzlem do další činnosti. Všichni se proměnili v sochaře a stavitele, z kamenů pomalu rostly domečky a sochy. Nakonec se děti vrhly do stavění velké mořské zdi. Cestou domů hra „Čára“ prověřila každému cit při házení drobnými oblázky. Odpoledne přišly na řadu sportovní hry. Tentokrát vzala do rukou otěže zkušená Iveta, která pro děti již mnohokrát sportovní hry připravovala. Na každého čekalo mnoho druhů sportovních klání a nakonec plno odměn a Iveta pak měla plné ruce práce s diplomy, které musely být připravené již na příští den.

Pátek byl pro nás poněkud smutný den. Prožívali jsme ho totiž trochu ve znamení loučení. Dopoledne nás zabavily hry a odpoledne patřilo předávání diplomů, odměn a dárečkových balíčků. Iveta připravila diplomy a dárečky, Martin namaloval akvarelem každému čestné uznání za snahu při soutěžení. Popovídali jsme si o tom, co jsme všechno zažili, zvěčnili jsme se na několika fotografiích a slíbili si, že kdyžto jen trochu půjde, sejdeme se tu za rok zase.

Za hlídací službu zavzpomínala teta Dita

P. S. Díky patří všem, kteří mi během celého týdne pomáhali. Martinovi, Ivetě, Kačce a samozřejmě i všem skvělým dětem, které se tohoto pobytu účastnily

Zpět na galerie

Zpět na galerie