Tento text jsme převzali z www.poweryga.cz

Je 7.února 7:00, venku fučí studený vítr a my se pomalu probouzíme v letištní hale. Tentokrát je naším cílem 5 hodin letu vzdálené souostroví Kanárských ostrovů. My se na týden zabydlíme na třetím největším z nich Gran Canarii. Ostrov je vzdálený 3700 km. Předtím než se rozvalíme na lehátkách musíme absolvovat oněch zmiňovaných pět hodin letu. Všichni se těšíme na svačinku v letadle a vůbec si nedovedeme představit, jak dlouhých může být pět hodin letu, když se v jednom letadle sejde několik rodin s dětmi, které se po 30 minutách letu začnou nudit a pobíhat po letadle (to je lepší případ) nebo prostě celou dobu vřískají o život. Jedna hysterická matka, která křičí víc než její potomek a tatínek, který se na začátku letu opije a naneštěstí sedí přímo za naší řadou sedaček a tak nám nezbývá, než naslouchat jeho opilému žvástání a možná by bylo lepší říct chvástání.

Pět hodin vůbec neuteklo jako voda, ale nakonec jsme přistáli na letišti v Las Palmas, které je asi tak velké jako naše Brno a je osmým největším městem Španělska a hlavním městem Gran Canarie. Z letiště utíkáme před rodinami s plačícími dětmi a skáčeme do autobusu směr Playa del Ingles. Za 30 minut vystupujeme před apartmány Los Volcanes. Zvenku bílá krabice a z autobusu se ozývá hlas cestujícího, který pokračuje dál. Tady bych teda bydlet nechtěl. Ignorujeme ho. Na recepci vše probíhá hladce.

Krátká a stručná schůzka s delegátkou a dostáváme klíče. Otevíráme dveře a z okna vidíme palmy, keře, kvetoucí faunu a uprostřed té nádhery obrovský bazén. Slunce svítí do apartmánu a nám je nádherně. Vybalíme věci a jdeme do města na procházku. Je nádherný, slunečný den a my se pomalu couráme městečkem směrem ku pláži. Před námi jsou jen písečné duny a šumící oceán. Pláže zaujímají celkem 56 km pobřeží. Největší z nich je dlouhá několik kilometrů a široká téměř 100 metrů a je to právě Playa del Ingles, na které se nacházíme. Písečné duny dosahují výšky až 30 metrů. Připadáme si jako v pohádce. Všude kolem je písek, palmy a oceán. O Gran Canarii se často mluví jako o miniaturním kontinentu. Jeho jižní část připomíná Afriku s opravdovou pouští, vnitrozemní Evropu s nejvyšší horou Pice de las Nieves a hluboké kaňony na severu. Čím více se přibližujete k severu, tím bude kolem vás zeleněji, ale o to víc bude pršet. Na jižní části, kde se budeme celý týden mučit cvičením, jsou průměrné teploty kolem 30 stupňů. Čas utíká a najednou se začíná smrákat. Vlahý večer s teplotou dvacet stupňů, vane teplý větřík, sedíme na terase a pijeme Rioju. Lepší snad to už ani být nemůže. Ráno lehká snídaně a vyrážíme k bazénu na cvičení. Cvičíme bez hudby, jen za zvuku ptáku a šumění větru. Nad námi jsou palmy a nádherná azurová obloha. Jediná věc nás trochu rozladila a to když jsme si během cvičení všimli, že celé osazenstvo hotelu nás s vytřeštěnýma očima pozoruje a většina si nás fotila. Nutno podotknout, že věkový průměr hostů je tady hodně vysoko nad důchodovým věkem a štíhlí zrovna také nejsou. Nařizuji holkám, ať se usmívají a mávají na kameru. Alespoň je to i s trochou legrace. Náš denní program je vcelku stereotypní. Ráno cvičíme powerjógu, přes den se většina z nás válí na slunci a večer cvičíme aerobik. V tomto duchu se nese celý týden, jen občas někdo zmizí na celodenní výlet na jachtu, do vnitrozemí nebo na Tenerife.

Užíváme si prostě na plno a snažíme se nemyslet na to, že se blíží sobota a s ní, jak nás nadšeně všichni informují smskami z Prahy, padesátistupňový teplotní rozdíl. O víkendu, kdy se máme vracet, předpovídají meteorologové sněhovou vánici a -20 stupňů. To nás ovšem neodradí od nákupů letních hadříků, které jsou tady i bez slev skoro o polovinu levnější než v Praze. No a kdyby někdo toužil po zimní bundičce nebo svetříku, tak na ty jsou tady slevy 70%. Gran Canaria je prostě ráj se vším všudy! Týden se chýlí ke konci a my ještě narychlo nakupujeme červené víno Rioja, protože bez něj bychom odletět nemohli. Autobus nás vyzvedává s pěti hodinovým zpožděním. Dozvídáme se, že letadlo bude mít zpoždění ještě větší. Radostí zrovna nejásáme, ale co se dá dělat. Ve skutečnosti mělo letadlo zpoždění dalších pět a půl hodiny. Pohled na nás zrovna radostný nebyl. Všichni jsme byli unavení z dlouhého čekání na letišti. Nakonec jsme po téměř šestihodinovém letu vystoupili na letišti v Ruzyňi. Venku dle předpovědi sněhová vichřice a -20 stupňů. Nám to ale vůbec nevadí. Jsme šťastní, že jsme doma. Načerpali jsme energii a hlavně nás po zbytek zimy bude hřát, že příští rok se zase s Gran Canarií shledáme!

Jakub Šamberger
Power Yoga Akademie

Zpět na galerie

Zpět na galerie